Informace a termíny k SZZ
Bioanalytická laboratorní diagnostika ve zdravotnictví - Lékařská genetika a molekulární diagnostika
Obhajoby DP prací
Termín konání: 18. a 19.6.2025
Místnost: C13/332
Pokyny: Ústní obhajoba DP za použití powerpointové prezentace v délce cca 10 min + cca 10-15 minut zodpovězení otázek oponenta a diskuze s členy komise.
Rozpis obhajob
Ústní závěrečné zkoušky
Termín konání: 23. a 24.6. 2025
Místnost: C13/332
Předměty státní závěrečné zkoušky: Lékařská genetika a molekulární biologie člověka, Molekulární diagnostika v klinické praxi
Zařazení studenti:
Molekulární biologie a genetika
Obhajoby DP prací
Termín konání: 5. a 6. 6. 2025
Místnost: E25/209, C13/332
Pokyny: Ústní obhajoba DP za použití powerpointové prezentace v délce cca 10 min + cca 10-15 minut zodpovězení otázek oponenta a diskuze s členy komise.
Rozpis obhajob
Ústní závěrečné zkoušky
Termín konání: 9. a 10.6. 2025
Místnost: E25/209, C13/332
Předměty státní závěrečné zkoušky: Molekulární a buněčná biologie, Speciální genetika, Genové inženýrství a genomika
Komise pro Stání závěrečné zkoušky:
Aktualizováno 14.3.2024
Prof. RNDr. Jiří Doškař, CSc. - předseda
Prof. RNDr. Jan Šmarda,CSc. - alternující předseda
Doc. RNDr. Petr Kuglík, CSc. - alternující předseda
Doc. Mgr. Petr Beneš, Ph.D. - alternující předseda
Prof. RNDr. Roman Pantůček, Ph.D.
Doc. RNDr. Jakub Neradil, Ph.D.
Mgr. Lucia Knopfová, Ph.D.
RNDr. Pavel Lízal, Ph.D.
Mgr. Ivana Mašlaňová, Ph.D.
Mgr. Tibor Botka, Ph.D.
Mgr. Jiří Kohoutek, Ph.D.
Prof. RNDr. et MVDr. Petr Hořín, CSc. – externí člen, Veterinární univerzita Brno
Ing. Mgr. Vojtěch Hudzieczek, Ph.D. – externí člen, Biofyzikální ústav AV ČR Brno
Zařazení studenti:
Biologie člověka
Obhajoby DP prací
Termín konání: 19.6.2025
Místnost:
Pokyny: Ústní obhajoba DP za použití powerpointové prezentace v délce cca 10 min + cca 10-15 minut zodpovězení otázek oponenta a diskuze s členy komise.
Ústní závěrečné zkoušky
Termín konání: 20.6.2025
Místnost:
Předměty státní závěrečné zkoušky: Molekulární a buněčná biologie, Speciální antropobiologie, Antropogenetik
Zařazení studenti:
Experimentální biologie rostlin
Aktuální informace najdete přímo na stránkách Oddělení experimentální biologie rostlin zde.
Experimentální biologie živočichů a imunologie
Složení komise:
- Předseda
- Interní členové
Aktuální okruhy otázek k magisterské státní zkoušce pro specializace Fyziologie živočichů, Imunologie a Vývojová biologie jsou přímo na stránkách Oddělení fyziologie a imunologie živočichů zde.
Termíny:
Obhajoby: 26.6.2025, 8:30, UKB, D36/215, D36/212, A1.08 Biology Park (rozpis na webu oddělení)
Státní zkouška: 25.6.2025, 8:30, UKB, D36/215, D36/212, A1.08 Biology Park (rozpis na webu oddělení)
Zařazení studenti: aktuální časový harmonogram studentu je zde
Buněčná biologie
Obhajoby diplomových prací: 10. června 2025 od 9:00, UKB, budova D36, seminární místnost 308
Státní závěrečné zkoušky: 16. června 2025 od 9:00, UKB, budova D36, seminární místnost 308
Předměty zkoušky: Biologie živočišných buněk, Biologie rostlinných buněk a mikroskopických eukaryot, Metody a technologie v buněčné biologii
Aktuální informace pro studenty najdete na stránkách programu Buněčné biologie zde
Molecular and Cell Biology
Defence of diploma theses: June 12th, 9:00 – 14:00, D36/215
Committee: Číž, Gloser, Vácha
State final exam: June 19th, 9:00 – 14:00, D36/215
Committee: Číž, Hyršl, Kohoutek, Škoda
The exact schedules will be specified later.
Pokyny a termíny k ukončení magisterského studia
Pokyny k diplomové práci
Společné informace
- musí být v souladu s Opatřením děkana 3/2019
- pozor na nový vizuální styl MU v šablonách závěrečných prací zde
- doporučená šablona: “sablonaDP-MUNI-SCI-programova.dotx”
- odevzdává se pouze v elektronické podobě
- předseda komise může vyžádat přinesení vytištěné práce (bez požadavku na vazbu, může být i kroužková) k obhajobě
- standardní jazyk práce je český nebo anglický jazyk (slovenský jazyk jen na základě žádosti přes Úřadovnu v IS, anglický jazyk na základě žádosti přes IS)
Datum odevzdání:
do 15. 5. 2025 12:00, odevzdává se pouze elektronicky
Informace pro podávání návrhů témat diplomových prací
Informace pro obor Molekulární biologie a genetika
Základní pravidla pro vedení diplomových prací:
Diplomové práce mohou být vypracovávány v rámci výzkumných laboratoří OGMB (https://ogmb.sci.muni.cz/vyzkum/vyzkumne-laboratore) či jiných oddělení ÚEB Přírodovědecké fakulty MU (https://ueb.sci.muni.cz/o-nas/struktura-ustavu) nebo na dalších externích pracovištích, jejichž tvůrčí vědecká činnost odpovídá dané oblastí vzdělávání. Seznam spolupracujících externích pracovišť a vědeckých týmů, jejichž pracovníci se podílejí na vedení diplomových prací z oblasti molekulární biologie a genetiky (lékařské genetiky a molekulární diagnostiky), je uveden zde.
- diplomová práce je založena na experimentech prováděných v rámci řešení tématu zadaného vedoucím práce
- standardní doba pro zpracování diplomové práce jsou 4 semestry
- téma musí být koncipováno tak, aby se předešlo nutnosti jeho změn v průběhu řešení práce
- minimální kvalifikační požadavek na vedoucího diplomové práce je titul Ph.D. nebo jeho ekvivalent v daném oboru (za ekvivalent se nepovažuje rigorózní zkouška)
- každé téma je určeno pouze pro jednoho studenta (dva nebo více studentů nemůže mít zadáno stejné téma diplomové práce, a to ani v různých oborech studia)
Návrh témat diplomových prací posílají vedoucí práce (= školitelé) nejpozději do 10. září daného roku elektronicky dr. Lucii Knopfové na adresu Knopfova@sci.muni.cz
Každý návrh tématu diplomové práce musí obsahovat:
- název tématu v českém a anglickém jazyce
- krátkou anotaci tématu (rozsah max. 8 řádků běžného textu)
- údaje o vedoucím diplomové práce:
jméno a příjmení, tituly, UČO (univerzitní číslo osoby – je-li přiděleno), pracoviště včetně kontaktní adresy, e-mailová adresa, telefonní číslo - údaje o konzultantovi práce (pokud bude k danému tématu určen vedoucím práce):
jméno a příjmení, tituly, UČO (univerzitní číslo osoby – je-li přiděleno), pracoviště včetně kontaktní adresy, e-mailová adresa, telefonní číslo
Upozorňujeme, že ke každé diplomové práci může být určen maximálně 1 konzultant. - údaje o diplomantovi (pokud je téma vypsáno pro konkrétního studenta – typicky pokud student pokračuje u stejného školitele, který vedl jeho bakalářskou práci):
jméno a příjmení, titul/y, UČO (univerzitní číslo osoby)
Témata diplomových prací pro obor Molekulární biologie a genetika budou schvalována pedagogickou radou oboru na začátku podzimního semestru daného akademického roku. Následně budou témata zaevidována do Informačního systému (IS MU) dr. Knopfovou; registraci studentů, kteří již mají dohodnuté s vedoucím konkrétní téma, provede v IS dr. Knopfová.
Bude rovněž oznámen závazný časový harmonogram pro dodání formuláře Zadání diplomové práce; tento formulář bude vygenerován z aplikace v IS MU.
Aktuální neobsazená témata si studenti mohou dohledat v IS MU (Studium > Rozpisy témat >balík "Diplomové práce z Molekulární biologie a genetiky").
Diplomová práce musí být vypracována v jazyce českém, anglickém nebo slovenském. Jazyk práce musí být specifikován ve formuláři zadání práce a jiný než český jazyk musí být schválen vedoucím práce i pedagogickým zástupcem ředitele ústavu cestou aplikace Úřadovna v IS MU.
Informace pro obor Lékařská genetika a molekulární diagnostika
Základní pravidla pro vedení diplomových prací:
Diplomové práce mohou být vypracovávány v rámci výzkumných laboratoří OGMB (https://ogmb.sci.muni.cz/vyzkum/vyzkumne-laboratore) či jiných oddělení ÚEB Přírodovědecké fakulty MU (https://ueb.sci.muni.cz/o-nas/struktura-ustavu) nebo na dalších externích pracovištích, jejichž tvůrčí vědecká činnost odpovídá dané oblastí vzdělávání. Seznam spolupracujících externích pracovišť a vědeckých týmů, jejichž pracovníci se podílejí na vedení diplomových prací z oblasti molekulární biologie a genetiky (lékařské genetiky a molekulární diagnostiky), je uveden zde.
- diplomová práce je založena na experimentech prováděných v rámci řešení tématu zadaného vedoucím práce
- standardní doba pro zpracování diplomové práce jsou 4 semestry
- téma musí být koncipováno tak, aby se předešlo nutnosti jeho změn v průběhu řešení práce
- minimální kvalifikační požadavek na vedoucího diplomové práce je titul Ph.D. nebo jeho ekvivalent v daném oboru (za ekvivalent se nepovažuje rigorózní zkouška)
- každé téma je určeno pouze pro jednoho studenta (dva nebo více studentů nemůže mít zadáno stejné téma diplomové práce, a to ani v různých oborech studia)
Návrh témat diplomových prací posílají vedoucí práce (= školitelé) nejpozději do 10. září daného roku elektronicky dr. Vladimíře Vallové na adresu vlavra@mail.muni.cz
Každý návrh tématu diplomové práce musí obsahovat:
- název tématu v českém a anglickém jazyce
- krátkou anotaci tématu (rozsah max. 8 řádků běžného textu)
- údaje o vedoucím diplomové práce:
jméno a příjmení, tituly, UČO (univerzitní číslo osoby – je-li přiděleno), pracoviště včetně kontaktní adresy, e-mailová adresa, telefonní číslo - údaje o konzultantovi práce (pokud bude k danému tématu určen vedoucím práce): jméno a příjmení, tituly, UČO (univerzitní číslo osoby – je-li přiděleno), pracoviště včetně kontaktní adresy, e-mailová adresa, telefonní číslo
Upozorňujeme, že ke každé diplomové práci může být určen maximálně 1 konzultant. - údaje o diplomantovi (pokud je téma vypsáno pro konkrétního studenta – typicky pokud student pokračuje u stejného školitele, který vedl jeho bakalářskou práci):
jméno a příjmení, titul/y, UČO (univerzitní číslo osoby)
Témata diplomových prací pro obor Lékařská genetika a molekulární diagnostika budou schvalována pedagogickou radou oboru na začátku podzimního semestru daného akademického roku. Následně budou témata zaevidována do Informačního systému (IS MU) dr. Vallovou; registraci studentů, kteří již mají dohodnuté s vedoucím konkrétní téma, provede v IS dr. Vallová.
Bude rovněž oznámen závazný časový harmonogram pro dodání formuláře Zadání diplomové práce; tento formulář bude vygenerován z aplikace v IS MU.
Aktuální neobsazená témata si studenti mohou dohledat v IS MU (Studium > Rozpisy témat >balík "Diplomové práce z Lékařské genetiky a molekulární diagnostiky").
Diplomová práce musí být vypracována v jazyce českém, anglickém nebo slovenském. Jazyk práce musí být specifikován ve formuláři zadání práce a jiný než český jazyk musí být schválen vedoucím práce i pedagogickým zástupcem ředitele ústavu cestou aplikace Úřadovna v IS MU.
Požadavky k SZZ a okruhy otázek
Molekulární biologie a genetika
Předměty státní zkoušky a kurzy pokrývající požadavky ke státní závěrečné zkoušce:
Molekulární a buněčná biologie (MBB)
Speciální genetika (SG)
Genové inženýrství a genomika (GIG)
Aktualizováno 14.3.2024
Předmět |
Povinnost |
Vyučující |
MBB |
SG |
GIG |
Molekulární biologie eukaryot |
P |
Šmarda, Beneš, Navrátilová |
* |
|
|
Molekulární biologie virů |
P |
Botka |
* |
|
|
Aplikovaná buněčná biologie |
PV |
Neradil |
* |
|
|
Mol. a buněčná biol nádorů |
PV |
Knopfová |
* |
|
|
Obecná genetika |
P, Bc |
Kuglík, Lízal |
|
* |
|
Lékařská gen. a gen. poradenství |
P |
Vallová |
|
* |
|
Genetika rostlin |
P |
Řepková |
|
* |
|
Genetika živočichů |
P |
Hořín |
|
* |
|
Genetika populací |
P |
Lízal |
|
* |
|
Molekulární genetika člověka |
P |
Kuglík |
* |
* |
|
Genetika II |
D, Bc |
Řepková, Kuglík |
|
* |
|
Cytogenetika a cytogenomika |
P, Bc |
Kuglík, Vallová |
|
* |
|
Genové inženýrství |
P |
Doškař, Beneš |
|
|
* |
Molekulární biologie prokaryot |
P |
Doškař, Mašlaňová |
* |
|
* |
Vývojová genetika |
P |
Hudzieczek |
|
|
* |
Metody molekulární biologie |
P, Bc |
Pantůček, Beneš, Navrátilová |
|
|
* |
P, Povinný; PV povinně volitelný; D, Doporučený volitelný; Bc, v rámci bakalářského studia
Předmět: Molekulární a buněčná biologie
- Exprese genů v prokaryotické a eukaryotické buňce
- Genomy z hlediska struktury a buněčné kompartmentalizace
- Uspořádání genetického materiálu v eukaryotické buňce
- Mechanismus eukaryotické replikace
- Mechanismus eukaryotické transkripce, posttranskripční úpravy
- Mechanismus eukaryotické translace, posttranslační úpravy
- Epigenetické mechanismy regulace genové exprese
- Principy buněčné signalizace
- Principy regulace buněčného cyklu
- Programovaná buněčná smrt
- Molekulární podstata kancerogeneze
- Molekulární biologie cytoskeletu
- Molekulární biologie extracelulární matrix
- Mezibuněčné interakce a interakce mezi buňkou a extracelulární matrix
- Molekulární neurobiologie
- Struktura chromatinu
- Principy translokace buněčných proteinů přes membrány
- Řízená degradace proteinů v buňce
- Obecná charakteristika a evoluce virů
- Mechanismy replikace a transkripce virového genomu, principy molekulární klasifikace virů
- Molekulární biologie bakteriálních virů, mechanismy infekce, charakteristika životního cyklu
- Molekulární biologie rostlinných virů a viroidů
- Molekulární biologie velkých nukleocytoplazmatických DNA virů a virofágů
- Molekulární biologie živočišných DNA virů a etiopatogeneze jimi způsobených onemocnění
- Molekulární biologie živočišných RNA virů a etiopatogeneze jimi způsobených onemocnění
- Onkogenní viry a jejich význam pro kancerogenezi
- Interakce viru a hostitelské buňky a její dopad na průběh infekce
- Priony a satelitní nukleové kyseliny
- Studium buněk v podmínkách in vitro
- Gametogeneze a fertilizace
- Embryogeneze, tvorba hybridů a chimér
- Asistovaná reprodukce a klonování
- Diferenciace buněk
- Kmenové buňky
- Buněčné terapie
Předmět: Speciální genetika
- Historie genetiky, život a dílo. J. G. Mendela
- Odchylky od Mendelovských štěpných poměrů, vztahy mezi alelami jednoho a více genů
- Determinace a vývoj pohlavnosti
- Vazba genů a genetické mapy
- Mutace a jejich význam
- Genetické účinky ionizujícího a neionizujícícho záření
- Chemické mutageny a promutageny
- Genotoxické látky v životním prostředí a stanovení jejich genetického rizika, testy na detekci mutací
- Metody klinické cytogenetiky a cytogenomiky
- Klinická cytogenetika: změny v počtu a ve struktuře chromozomů jejich genetické důsledky
- Cytogenetika nádorových buněk
- Molekulární podstata genetických chorob
- Mendelovy principy v genetice člověka, monogenně dědičné choroby
- Genetické poradenství a stanovení rizika
- Prenatální a preimplantační genetická diagnostika
- Genetické příčiny neplodnosti
- Polygenní, multifaktoriální a prahové znaky
- Polymorfní sekvence, užití polymorfizmů v lékařské genetice
- Genomy krytosemenných rostlin, jejich struktura a evoluce
- Genomika rostlin a její aplikace
- Reprodukční systémy rostlin a jejich genetické důsledky
- Specifické genetické systémy rostlin (např. sterilita a inkompatibilita)
- Genetika rezistence rostlin ke stresům
- Genetické modifikace rostlinných genomů a aplikace
- Genetika rostlin a její využití pro šlechtitelské cíle
- Teoretické základy šlechtění domácích zvířat, význam domestikace zvířat, zootechnická taxonomie
- Selekce a plemenitba domácích zvířat, rozdělení metod selekce a plemenitby
- Plemenná hodnota ve šlechtění domácích zvířat, metody jejího odhadu
- Genom domácích zvířat, genomika ve šlechtění zvířat
- Dědičná onemocnění a vrozené vývojové vady zvířat, jejich biologické principy, kontrola jejich výskytu v populacích
- Genetika odolnosti/vnímavosti k onemocněním, biologická podstata a praktické využití u domácích zvířat
- Genetika plodnosti u domácích zvířat, genetické aspekty biotechnik (AI a ET, MOET) a biotechnologií u domácích zvířat
- Genetika laboratorních zvířat: principy, typy kmenů a jejich využití.
- Genetické založení kvantitativních znaků
- Analýza kvantitativních znaků, heritabilita
- Podstata genetické variability a její měření v populacích
- Hardyho-Weinbergův princip - testování jeho platnosti, odchylky a využití
- Vliv nenáhodného oplození na genetickou strukturu populací
- Malé populace a jejich genetická struktura
- Systematické procesy jako faktory změny genetické struktury populací
- Mimojaderná genetická informace a mimojaderná dědičnost
- Principy a metody studia genetiky chování
Předmět: Genové inženýrství a genomika
- Struktura a informační obsah prokaryotických genomů
- Mechanismy evoluce prokaryotických genomů
- Variabilní složka prokaryotického genomu
- Mechanismy horizontálního přenosu genů u bakterií
- Interakce bakterií s bakteriofágy, obranné mechanismy bakterií
- Udržení plazmidů v populaci buněk (replikace, segregace, toxin-antitoxin systém)
- Evoluce prokaryotických genomů
- RNA molekuly prokaryot
- Metodické přístupy pro studium genomu, transkriptomu a proteomu
- Metodické přístupy k analýze interakcí protein-protein a protein-DNA
- Sekvenční analýza DNA/RNA
- Analýza metylačního stavu DNA, modifikace nukleozomálních histonů
- RNA interference a její využití při funkční analýze genů
- Polymerázová řetězová reakce a její využití při analýze DNA a RNA
- Klonování genů, typy vektorů, způsoby přenosu genů do buněk a organismů, selekční systémy, genové knihovny
- Optimalizace genové exprese transgenů, purifikace rekombinantních proteinů
- Mutageneze in vitro, metodické přístupy editace genomu
- Využití transpozonů při studiu genomů
- Klonování genů v kvasinkách
- Příprava transgenních rostlin a jejich využití ve výzkumu a v praxi
- Příprava transgenních živočichů a jejich využití ve výzkumu a v praxi
- Využití transgenoze k přípravě farmakologicky významných látek, proteinové inženýrství.
- Rizika spojená s přípravou transgenních organismů a související legislativní opatření
- Genová terapie
- Genetická kaskáda řízení embryogeneze drozofily
- Caenorhabditis jako model vývojové biologie a genetiky
- Homeóza, homeotické geny, heterochronní geny
- Epigenetika: definice a mechanismy (histonové modifikace, DNA metylace, RNA interference)
- Genomový imprinting a proteiny zajišťující buněčnou paměť
- Choroby s epigenetickými aspekty (porucha imprintigu, změny chromatinu in cis a in trans, poruchy DNA metylace)
- Molekulární mechanismy pohlavní determinace, dávková kompenzace
- Jednobuněčné modely vývojové biologie a genetiky
- Mozaikový a regulativní typ vývoje, vývojové mapy, regenerační mechanismy
- Rostlinné modely vývojové genetiky
- Řízení vývoje květu, sporofyt a gametofyt, imprinting u rostlin
Biologie člověka
Na této stránce jsou uvedeny okruhy témat, jejichž znalost je esenciální pro úspěšné absolvování magisterských státních zkoušek. Okruhy odpovídají sylabům kurzů uvedených u jednotlivých předmětů státní zkoušky. Mějte prosím na paměti, že se jedná o informativní sdělení z jaké oblasti se otázky mohou pokládat.
Předmět Speciální antropobiologie shrnuje poznatky specializovaných antropobiologických disciplín, které byly získány v průběhu dvouletého magisterského navazujícího studia. Obsah tohoto předmětu pokrývají zejména kursy Bi8620 Evoluce člověka, Bi5201 Humánní osteologie, Bi7123 Klinická antropologie, Bi8121 Funkční antropologie, Bi9121 Antropologie výživy a rytmických změn, Bi7360 Metody historické antropologie, Bi8145 Základy dentální antropologie
Předmět Antropogenetika shrnuje poznatky z relevantních oblastí antropogenetiky získané v průběhu dvouletého magisterského navazujícího studia, včetně interdisciplinárních a aplikačních přesahů. Obsah tohoto předmětu pokrývají zejména kursy Bi8270 Biologická variabilita člověka, Bi6290 Paleogenetika člověka, Bi7250 Lékařská genetika a genetické poradenství, Bi0124 Forenzní genetika, Bi5130 Základy práce s lidskou aDNA, Bi6126 Základy práce s lidskou aDNA v laboratoři.
Předmět Molekulární biologie a genetika shrnuje poznatky z relevantních oblastí molekulární biologie a genetiky získané v průběhu dvouletého magisterského navazujícího studia, včetně interdisciplinárních přesahů. Obsah tohoto předmětu pokrývají zejména kursy Bi7090 Molekulární biologie eukaryot, Bi9325 Molekulární genetika člověka, Bi7820 Genetika populací, Bi0580 Vývojová genetika.
Doporučená literatura:
Stloukal a kolektiv 1999: Antropologie. Příručka pro studium kostry. Národní muzeum. Praha.
Bass W. M., 2005: Human Osteology. A laboratory field manual. Missouri Archeological Society.
Bláha a kol. 2007: Essentials of Biological Anthropology (Selected chapters). Karolinum. Praha.Nováková, M., Hloušková, Z., 1984: Klinická antropologie. Avicenum Praha . Beneš J. 1979: Člověk se mění a přizpůsobuje. Krajský pedagogický ústav v Brně.Mielke J. H., Koneigsberg L.W., Relethford J.H. 2006: Human biological variation. Oxford University Press. Oxford, New York.Riegerová, J., Přidalová, M., & Ulbrichová, M. (2006). Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu (příručka funkční antropologie). Olomouc: Hanex.Clark, N. 2009: Sportovní výživa. Praha: Grada Publishing.Silva, K. 2003: Kineziologie a stravování. Praha: Fontána.Vančata V. 2003: Paleoantropologie – přehled fylogeneze člověka a jeho předků. Skriptum. Nadace Universitas Masarykiana. Brno.Henke W., Tattersall I. (eds.) 2007: Handbook of Paleoanthropology. Springer. Berlin, Heidelberg, New York.
Snustad P.D., Simmons M.J., 2009: Genetika. Masarykovy univerzita. Český překlad kolekitv autorů, redakce Jiřina Relichová.
Experimentální biologie rostlin
Předmět: Cytologie a embryologie rostlin
- Základní znaky rostlinné buňky, odlišnosti od buněk prokaryot a živočichů.
- Struktura a funkce jednotlivých součástí rostlinnych buněk: buněčná stěna plazmalema, endomembránovy systém, cytoskelet, plastidy, mitochondrie, jádro, ribozomy, mikrotělíska, vakuola, plazmodezmy.
- Buněčný cyklus, mitóza, meióza.
- Hlavní typy rostlinných pletiv: meristemy, základní, mechanická, krycí, vodivá.
- Morfogeneze kořenů, stonku a listů u jednoděložných a dvouděložných rostlin.
- Primární stavba kořene, modifikace při interakci kořene s půdními organismy.
- Primární stavba stonku, typy cévních svazků.
- Primární stavba listu, typy mezofylu a průduchů, stavba jehlic u nahosemenných .
- Sekundární růst kořene a stonku.
-
Životní cykly rostlin, sporofyt, gametofyt, stavba semene krytosemenných dormance. Makrosporogeneze a makrogametogeneze, gynaeceum, stavba pestíku, stavba vajíčka krytosemenných rostlin, tetrády makrospor, megaspory, polarita, vývoj zárodečného vaku, typy zárodečných vaků.
-
Mikrosporogeneze a mikrogametogeneze, androeceum, stavba prašníku, vývoj a zrání pylu. Opylení a oplození - Interakce mezi sporofytem a gametofytem, růst pylových láček, dvojí oplození u krytosemenných rostlin, apomixe.
-
Vývoj embrya nahosemenných a krytosemenných rostlin, vývojové fáze, embryogenetické typy, vývoj endospermu, typy endospermu.
Předmět: Fyziologie rostlin
- Transportní procesy:
- Chemický potenciál vody a jeho složky.
- Příjem vody z půdy do kořenů, transport vody v xylému.
- Příjem iontů solí kořeny a jeho řízení, transportní proteiny, primárně a sekundárně aktivní transport.
- Význam elektrochemického potenciálu pro řízení transportu iontů.
- Funkční principy transportu látek v lýku.
- Průduchová regulace výměny plynů mezi listy a okolním vzduchem.
- Metabolické procesy:
- Příjem a konverze radiační energie v membránách chloroplastů.
- Alternativní cesty disipace radiační energie, ochrana asimilačního aparátu před radiačním poškozením.
- Asimilace CO2 fixační cestou C3 a její regulace.
- Fotorespirační glykolátový cyklus.
- Fixační cesty C4 a CAM - podstata, plasticita a ekologická významnost.
- Oxidační procesy v mitochondriích, v cytosolu a v chloroplastech.
- Závislost rychlosti fotosyntézy na záření, teplotě a koncentraci CO2.
- Symbiotická fixace dusíku, asimilace nitrátových a amonných iontů.
- Funkce dalších makroživin (P, K, Ca, Mg, S) a mikroživin (Fe, Mn, Cl, Zn, B, Cu, Ni, Mo) v rostlinách a projevy jejich nedostatku.
- Růst a vývoj:
- Obecné problémy řízení rychlosti růstu a diferenciace buněk u rostlin.
- Hlavní skupiny fytohormonů (auxiny, cytokininy, gibereliny, kyselina abscisová, etylen) a jejich regulační účinky.
- Regulace růstových procesů zářením, teplotou a gravitací (fytochrom, kryptochrom, fotoperiodicita, vernalizace, fototropismus, gravitropismus).
- Stresová fyziologie:
- Obecné (nespecifické) stresové reakce u rostlin.
- Stresové účinky záření, ozónu a oxidu siřičitého na rostliny.
- Stresové reakce rostlin na nedostatek vody v buňkách.
- Stresové reakce rostlin za vysokých a nízkých teplot.
- Mechanismy odolnosti rostlin vůči patogenům a herbivorům.
Předmět: Fyziologická ekologie rostlin
- Radiační režim:
- Zdroje a měření toku záření, vliv atmosféry na změny v ozářenosti zemského povrchu.
- Příjem záření listy a porosty (spektrální absorbance), pronikání záření do porostů.
- Fotoenergetické účinky záření, ekologické aspekty fotosyntézy.
- Poškození rostlin zářením (UV, viditelné - fotoinhibice), ochranné mechanismy.
- Přizpůsobení k trvalému nedostatku záření (tolerance zastínění).
- Informační účinky záření zprostředkované spektrálním složením a periodicitou.
- Teplotní režim:
- Mechanismy přenosu tepla mezi prostředím a rostlinami, energetická bilance listů a porostů.
- Negativní vliv chladu, mrazu a horka na rostliny, stresové reakce s tím spojené.
- Adaptace a aklimace k extrémním teplotám, indukce sezónních změn v odolnosti.
- Pozitivní účinky nízkých teplot na klíčení, růst a vývoj.
- Vodní režim:
- Vazba a pohyb vody v půdě, příjem vody rostlinami.
- Průduchová regulace výdeje vody z rostlin - ekologické aspekty.
- Přehled hlavních mechanismů přizpůsobení rostlin k nedostatku vody v prostředí.
- Význam adaptací uhlíkového metabolismu (fixační cesty C4, CAM) za nedostatku vody v prostředí.
- Ekologické výhody a nevýhody poikilohydrických rostlin.
- Chemické složky půdního prostředí a atmosféry:
- Ekologické aspekty příjmu a využití minerálních živin přijímaných rostlinami z půdy.
- Přizpůsobení rostlin k nedostatku živin v půdě.
- Toxické působení nadbytku solí a iontů kovů v půdě, přizpůsobení rostlin k těmto vlivům.
- Komplexní působení silně kyselých a alkalických půd na rostliny.
- Vliv plynných toxických látek (ozón, SO2), a zvýšené koncentrace CO2 na rostliny.
- Biotické složky prostředí:
- Kompetiční a allelopatické vztahy, ekologické aspekty mykorrhizy.
- Ekofyziologické aspekty lišejníkových symbióz.
- Interakce rostlin s býložravci a s patogenními mikroorganismy.
Doporučená literatura:
Dickison, W.C. (2000): Integrative Plant Anatomy.- Academic Press, London.
Lambers H., Chapin III. FS, Pons TL (2008): Plant Physiological Ecology (second edition), Springer, New York.
Gloser, J. (1998-2021): Fyziologie rostlin. - MU Brno (skripta, tištěná i elektronická verze).
Lux a kol. (2017): Obrazový průvodce antomií rostlin. Academia, Praha.
Larcher, W. (1988): Fyziologická ekologie rostlin.- Academia, Praha.
Procházka, S. a kol. (1998): Fyziologie rostlin.- Academia, Praha.
Taiz, L., Zeiger, E., Moeller IM, Murphy A (2018) Plant Physiology and Development.- Oxford University Press, California.
Experimentální biologie živočichů a imunologie
Aktuální okruhy otázek k magisterské státní zkoušce pro specializace Fyziologie živočichů, Imunologie a Vývojová biologie jsou přímo na stránkách Oddělení fyziologie a imunologie živočichů zde.
Bioanalytická laboratorní diagnostika ve zdravotnictví - Lékařská genetika a molekulární diagnostika
Magisterská státní závěrečná zkouška se skládá z následujících jednotlivě klasifikovaných částí:
- ústní obhajoba diplomové práce
- vědomostní ústní zkouška
Předměty zkoušky:
- Lékařská genetika a molekulární biologie člověka
- Molekulární diagnostika v klinické praxi
Vědomostní zkouška má prokázat hluboké znalosti z oblasti genetiky a molekulární biologie člověka, z vyšetřovacích metod laboratorní lékařské genetiky a metod molekulární diagnostiky využívaných v klinické praxi.
_________________________________________________________________________
Předmět Lékařská genetika a molekulární biologie člověka
Zkouška je pokryta předměty Obecná genetika, Buněčná biologie, Lékařská genetika a genetické poradenství, Molekulární genetika člověka, Cytogenetika a cytogenomika, Molekulární biologie eukaryot, Molekulární a buněčná biologie nádorů.
Lékařská genetika a molekulární biologie člověka
- Úloha genetiky v medicíně, indikace ke genetickému vyšetření, postup při vyšetření v genetické poradně, genetické poradenství a stanovení rizika.
- Lidský genom: organizace a exprese lidského genomu, struktura a funkce genů a chromozomů, nekódující sekvence lidské DNA.
- Individuální genetické odchylky: základní typy variability lidského genomu, polymorfizmy DNA, jejich detekce a využití.
- Projekt Lidský genom (Human Genome Project, HGP). Mapování lidského genomu. Projekt 1000 genomů.
- ELSI HGP (=Ethical, Legal, Social Issues) Etické, právní, sociální otázky související s analýzou lidské DNA.
- Genetické patologické stavy u člověka, klasifikace geneticky podmíněných chorob. Mutace a instabilita lidské DNA.
- Monogenně dědičné choroby. Atypické způsoby dědičnosti, genetická onemocnění daná amplifikací tripletů.
- Molekulární a biochemická podstata vybraných genetických chorob.
- Vzácná onemocnění a genetické choroby.
- Klinická cytogenetika: vrozené poruchy autozomů a pohlavních chromozomů a jejich význam.
- Strukturní chromozomové abnormality jako příčina geneticky podmíněných onemocnění u člověka.
- Variabilní počet DNA kopií (CNVs) a genomová onemocnění, mikrodeleční a mikroduplikační syndromy.
- Nádorová cytogenetika. Chromozomové abnormality u hematologických malignit a solidních nádorů.
- Mitochondriální genetické choroby.
- Genetické příčiny neplodnosti a možnosti řešení. Asistovaná reprodukce a její metody.
- Preventivní metody v lékařské genetice, primární a sekundární prevence. Neinvazivní a invazivní metody prenatální diagnostiky.
- Preimplantační genetická diagnostika a její význam.
- Prediktivní a presymptomatická diagnostika.
- Polyfaktoriální dědičnost u člověka. Genetika onemocnění s komplexní dědičností.
- Léčba genetických chorob. Genová terapie.
- Genetická variabilita populací.
- Genetika imunitního systému.
- Forenzní genetika, metody profilování DNA, určování paternity, identifikace osob.
- Metabolické vady u člověka.
- Mutageny, karcinogeny a teratogeny. Genetická toxikologie.
- Etické a právní aspekty v klinické genetice, informovaný souhlas.
- Molekulární podstata řízení buněčného cyklu.
- Buněčná signalizace.
- Mezibuněčné interakce a interakce mezi buňkou a extracelulární matrix.
- OPRAVA: Molekulární biologie cytoskeletu a extracelulární matrix.
- OPRAVA: Molekulární podstata přenosu nervového vzruchu.
- Řízená degradace proteinů v buňce.
- Translokace proteinů přes membrány.
- Molekulární patologie nádorových onemocnění; protoonkogeny a nádorové supresory; přehled procesů poškozených během kancerogeneze; komplexita a heterogenita nádorové tkáně.
- Individuální dispozice k nádorům. Přehled nejvýznamnějších dědičných syndromů spojených se zvýšeným výskytem nádorů.
- Apoptóza a nádory.
- Telomery a telomeráza a nádory.
- Angiogeneze nádorů.
- Nádory a tvorba metastáz.
- Genetická nestabilita nádorů.
- Remodelace chromatinu a nádory.
- Molekulární farmakologie – principy cílené léčby.
- Prediktivní onkologie.
- Nádorová imunoterapie
Předmět Molekulární diagnostika v klinické praxi
Zkouška je pokryta předměty Základní přednáška z molekulární biologie, Metody molekulární biologie, Lékařská genetika a genetické poradenství, Úvod do molekulární medicíny, Molekulární diagnostika vrozených poruch, Molekulární diagnostika mikroorganizmů, Molekulární biologie virů.
a) Molekulární diagnostika člověka
- Vyšetřovací metody klinické genetiky, genealogická analýza, cytogenetické vyšetření, biochemické vyšetření, imunologické vyšetření, molekulární diagnostika.
- Vyšetřovací metody v genetické toxikologii.
- Metody molekulární medicíny, příprava biologického materiálu, izolace nukleových kyselin.
- Elektroforetická a elektron mikroskopická analýza nukleových kyselin.
- Molekulární klonování, typy klonovacích vektorů, rekombinantní DNA, metody přenosu genů, selekční systémy.
- Restrikční endonukleázy a jejich využití v molekulární diagnostice.
- Přímá a nepřímá DNA diagnostika,
- RNA diagnostika, expresní analýzy.
- Polymerázová řetězová reakce (PCR) a její využití při analýze RNA a DNA, kvantitativní PCR, detekce mutací pomocí PCR, správná laboratorní praxe při provádění PCR.
- Hybridizace nukleových kyselin, příprava sond, značení nukleových kyselin.
- Sekvenční analýza nuklových kyselin, genomové sekvenování, metody sekvenování druhé a třetí generace.
- Metody screeningu a scoringu mutací, identifikace patologických genů.
- Průtoková cytometrie.
- Diagnostické možnosti v cytogenetice. Metody analýzy chromozomových poruch. Metody klasické cytogenetiky, pruhování chromozomů.
- Metody molekulární cytogenetiky, cílené a celogenomové vyšetřovací techniky, FISH, M-FISH, array-CGH, technika MLPA.
- Metody prenatálního a preimplantačního genetického screnningu a diagnostiky.
- Metodické přístupy v molekulární medicíně - Real-Time qPCR, DNA čipy, SNP čipy, mikroRNA čipy, Real-Time PCR arrays.
- Metodické přístupy analýzy proteomu (immunoblotting, ELISA, dvojrozměrná elektroforéza, hmotnostní spektrometrie, proteinové čipy).
- Aplikace technologie microarrays.
- Molekulární diagnostika vybraných genetických onemocnění (např. cystická fibróza, hemoglobinopatie, syndrom fragilního X, myotonická dystrofie, Duchenova/Beckerova svalová dystrofie, spinální svalová atrofie).
- Molekulární diagnostika nádorových onemocnění.
- Akreditace zdravotnických laboratoří, norma ČSN EN ISO 15189:2013 a její požadavky.
b) Molekulární diagnostika mikroorganizmů. (verze z 19.4.2022)
- Struktura a typy genomu jednotlivých skupin mikroorganismů (bakterie, viry).
- Replikace, transkripce, translace prokaryotických a virových genomů.
- Metodické přístupy v molekulární taxonomii bakterií a virů.
- Molekulární mechanismy zodpovědné za patogenitu a virulenci bakterií a virů.
- Přímé a nepřímé metody v diagnostice a typizaci polymorfizmů genomu patogenů a jejich význam v molekulární epidemiologii.
- Metodické přístupy pro studium genomu, proteomu a transkriptomu a jejich využití v klinické praxi.
- Základní klasifikace antibiotik, mechanismy jejich působení a metody analýzy ATB rezistence.
- Mechanismy a úloha mobilních genetických elementů v horizontálním přenosu genů a jejich vliv na evoluci patogenů.
- Nové metodické přístupy v editaci prokaryotických genomů a příklady využití v praxi
- Sekvenční analýza DNA/RNA a bioinformatické přístupy v sekvenčních analýzách.
- Polymerázová řetězová reakce a její modifikace pro analýzu DNA a RNA v klinické praxi.
- Klonování genů a příprava transgenních organismů a jejich využití v klinické praxi.
- Bakteriofágy a jejich využití v léčbě bakteriálních infekcí.
- Klinická diagnostika virových infekcí u pacientů
- Interakce viru a hostitelské buňky a její dopad na průběh infekce
- Klinicky významné humánní DNA viry a etiopatogeneze jimi způsobených onemocnění
- Klinicky významné humánní RNA viry a etiopatogeneze jimi způsobených onemocnění
- Klinická a molekulární diagnostika humánních prionóz
Mikrobiologie
Mikrobiologie
- Historie, současnost a perspektivy oboru mikrobiologie.
- Taxonomie (klasifikace, nomenklatura a identifikace mikroorganismů). Gramnegativní bakterie I: kmen Pseudomonadota („Proteobacteria“) (Alfa-, Beta-, Gamma-, Delta-, Epsilonproteobacteria); kmen Clamydiota („Chlamydia“). Gramnegativní bakterie II: kmen Spirochaetota („Spirochaetes“), kmen Fibrobacterota („Fibrobacteres“), kmen Bacteroidota („Bacteroidetes“), kmen Fusobacteriota („Fusobacteria“), kmen Verrucomicrobiota („Verrucomicrobia“). Gramnegativní bakterie III (Fototrofní, chemolitotrofní a metylotrofní bakterie): kmen Cyanobacteriota („Cyanobacteria“), kmen Chlorobiota („Chlorobi“), kmen Chloroflexota („Chloroflexi“), kmen Nitrospirota („Nitrospira“). Grampozitivní bakterie I: kmen Actinomycetota („Actinobacteria“), kmen Bacillota („Firmicutes“) a třída Clostridia. Grampozitivní bakterie II: kmen Bacillota („Firmicutes“) a třída Bacilli, kmen Mycoplasmatota („Tenericutes“). Archaea – kmen Thermoproteota („Crenarchaeota“), kmen Euryarchaeota. Eukaryotické mikroorganismy.
- Struktura a funkce buněčných kompartmentů domén Bacteria a Archaea. Struktura buněčné stěny u Gram-pozitivních a Gram-negativních bakterií. Stavba bakteriálního bičíku.
- Izolace a kultivace mikroorganismů. Růst a množení mikroorganismů a jejich kontrola. Účinek vnějších faktorů na mikrobiální buňku.
- Principy mikrobiální energetiky: oxidačně redukční reakce, fermentace, aerobní a anaerobní respirace; podíl cytoplazmatické membrány na přeměně energie, složky respiračního řetězce a jejich orientace v cytoplazmatické membráně u bakterií. Fotosyntetizující mikroorganismy (červené bezsirné bakterie, heliobakterie, zelené sirné bakterie, cyanobakterie; fotosyntéza bez chlorofylu).
- Biosyntéza makromolekul u mikroorganismů. Zdroje uhlíku pro syntézu makromolekul. Hlavní metabolické prekurzory (monomery) pro biosyntetické reakce. Metabolické dráhy podílející se na vzniku hlavních metabolických prekurzorů. Katabolizmus glukózy. Asimilace oxidu uhličitého v Calvinově cyklu. Zdroje, způsoby přeměny a asimilace dusíku. Asimilace síry. Biosyntéza aminokyselin. Biosyntéza purinových a pyrimidinových bazí. Biosyntéza mastných kyselin. Struktura a funkce mikrobiálních proteinů. Syntéza proteinů a jejich strukturní uspořádání. Biosyntéza peptidoglykanu. Zásobní látky a jejich akumulace v mikrobiální buňce.
- Mikrobiální degradace přes uhlíkaté cykly. Katabolismus celulózy, škrobu, xylanů, glykogénu, chitinu, dlouhých řetězců mastných kyselin, n-alkanů, fosfolipidů, proteinů, kyseliny močové, ligninu, aromatických uhlovodíků. Obtížně degradovatelné uhlovodíky.
- Povaha dědičné informace u bakterií. Struktura a replikace DNA. Regulace genové exprese (negativní, pozitivní). Transkripce a její regulace u mikroorganismů. Translace. Mechanismy proteosyntézy (iniciace, elongace, terminace). Mutace a jejich typy. Mutageny. DNA-reparační systémy. Přenos genetického materiálu mezi bakteriemi. Principy genetické rekombinace. Transformace (přirozená a umělá kompetence bakteriální buňky), transfekce, konjugace (F-plazmid), transdukce (specifická, nespecifická). Plazmidy a jejich využití v procesu genetické ekombinace. Konstrukce rekombinantních plazmidů. Mobilní genetické elementy. Klasifikace transpozónů, mechanismus transpozice.
- Biotechnologie a genetické inženýrství. Podstata genetického inženýrství. Analýza DNA pomocí restrikčních endonukleáz. Determinace specifické DNA sekvence genu. PCR (polymerázová řetězová reakce).
- Mikrobiální ekologie. Autekologie, synekologie. Biotopy. Mikrobiální společenstva. Kolonizace a sukcese. Biologické cykly. Mikrobiální druhové interakce a jejich typy. Symbióza mezi mikroorganismy a rostlinami. Fytopatogenní mikroorganismy. Symbióza mezi mikroorganismy a živočichy. Normální lidská mikroflóra. Mikroorganismy patogenní pro člověka. Mikrobiální antroponózy, zoonózy, sapronózy. Vyšetřovací metody v lékařské mikrobiologii. Faktory a mechanismy patogeneze. Mikrobiální toxiny.
Doporučená literatura:
- Němec M. a Matoulková D.: Základy obecné mikrobiologie. MU Brno, 2015
- Kaprálek F.: Základy bakteriologie. UK Praha, 2000.
- Kaprálek F.: Fyziologie bakterií. SPN Praha, 1986.
- Sedláček I.: Taxonomie prokaryot. MU Brno, 2007
- Scharfen J. ml.: Diferenciální diagnostika v klinické mikrobiologii. Nucleus HK, 2013
- Šilhánková L: Mikrobiologie pro potravináře a biotechnology. Victoria Publ. Praha, 2002.
- Votava M.: Lékařská mikrobiologie obecná. Neptun Brno, 2005.
- Votava M. a kol.: Lékařská mikrobiologie speciální. Neptun Brno, 2003.
- Hubálek Z., Rudolf I.: Mikrobiální zoonózy a sapronózy. MU Brno, 2007.
Virologie
- Historické milníky ve virologii (nejvýznamnější osobnosti a objevy)
- Základní terminologie, bezpečnost práce s viry a metody studia virů, emergentní viry
- Obecná charakteristika virů (velikost, morfologie, chemická struktura, symetrie virových částic, stabilita virů v prostředí)
- Životní cyklus virů (adsorpce, penetrace, obnažení genomu, replikace, sestavení virové částice, uvolnění viru z hostitelské buňky)
- Taxonomie virů (dle ICTV)
- Strategie replikace virů dle Baltimorovy klasifikace (třídy I-VII)
- Základní hypotézy o evoluci virů
- Základní charakteristika virofágů, bakteriofágů, mykofágů, rostlinných virů a virů infikující bezobratlé
- Základní charakteristika onkogenních virů
- Virové zoonózy
- Virové antroponózy
- Veterinární virové nákazy
- Patogeneze virových nákaz
- Diagnostika virových nákaz (přímá, nepřímá)
- Profylaxe, léčba virových nákaz, vakcinace proti virovým nákazám
- Priony a onemocnění, jež způsobují.
Doporučená literatura:
- Carter J.B., Saunders V.A.: Virology: principles and applications (2nd ed.) Willey, 2013.
- Dimmock N.J., Easton A.J., Leppard K.N.: Introduction to Modern Virology. Wiley-Blackwell. 2016.
- Norkin, Leonard C. Virology: molecular biology and pathogenesis. Washington, D.C.: ASM Press, 2010.
- Votava M. a kol.: Lékařská mikrobiologie speciální. Neptun Brno, 2003.
Molekulární a buněčná biologie
- Informační makromolekuly, genetická informace, gen, genetický kód.
- Molekulární struktura a organizace prokaryotického, eukaryotického a virového genomu. Replikace DNA prokaryotického, eukaryotického a virového genomu.
- Transkripce a posttranskripční úpravy. Translace a posttranslační úpravy. Regulace genové exprese u prokaryot a eukaryot na transkripční a translační úrovni.
- Molekulární podstata mutace a rekombinace. Reparace DNA. Modifikace a restrikce DNA.
- Mobilní elementy prokaryot, jejich využití při analýze genomů
- Horizontální přenos genetické informace mezi organismy. Konjugace, transformace, transdukce.
- Základní metody molekulární biologie (restrikční a sekvenční analýza DNA, hybridizace DNA, polymerázová řetězová reakce, mutageneze in vitro).
- Klonování DNA. Základní typy vektorů, příprava rekombinantní DNA, způsoby přenosu vektorů do buněk.
- Optimalizace genové exprese v heterologních organismech.
- Základy genového inženýrství. Příprava transgenních organizmů a produktů s novými vlastnostmi.
- Struktura biologických makromolekul – složení, metody stanovení, využití v biologii
- Analýza struktury proteinu – identifikace důležitých regionů: vazebná/aktivní místa, transportní cesty, flexibilní regiony, katalytické aminokyseliny. Modifikace struktury proteinu – analýza vlivu mutace na strukturu a funkci proteinu
Doporučená literatura:
- Brown T.A.: Gene Cloning and DNA Analysis: An Introduction, 8th Edition, Wiley-Blackwell, 2020 (ISBN: 978-1-119-64078-3)
- Clark D., Pazdernik N., Mcgehee M.: Molecular Biology, 3rd Edition, Elsevier, 2018 (eBook ISBN: 9780128132890)
- Primrose S.B.,Twyman R.M.: Principles of gene manipulation and genomics, 7th ed. Blackwell Publ., 2006.
- Rosypal S. a kol.: Terminologie molekulární biologie. Brno, 2001.
- Simmons M.J. a Snustad D.P.: Genetika (české vydání), Masarykova univerzita, 2017 (ISBN: 978-80-210-8613-5)
- Šmarda J. a kol.: Metody molekulární biologie. Brno, 2005.
- Wink M.: An Introduction to Molecular Biotechnology: Fundamentals, Methods and Applications, 3rd Edition, Wiley, 2020 (ISBN: 978-3-527-81288-2) Rosypal S. a kol.: Úvod do molekulární biologie. I.-IV díl. Brno 1999-2002 (třetí vydání). 2006 - I. díl (čtvrté vydání)
Buněčná biologie
Státní závěrečnou zkouškou studenti prokazují vědomosti získané v jednotlivých předmětech během navazujícího magisterského studia a zároveň schopnost uvádět tyto vědomosti do logických souvislostí a interdisciplinárních přesahů. Následující tři předměty SZZ mají své tematické okruhy vymezeny obsahem jednotlivých studijních předmětů takto (viz též zde):
Biologie živočišných buněk:
- ARCHITEKTURA BUŇKY: Buněčné jádro: tvar buněčného jádra; jaderný obal a jaderné póry; jaderná lamina a jaderný skelet; vnitřní organizace jádra. Kompartmentalizace buňky a komunikace mezi organelami: vezikulární transport a sekreční dráha; endoplazmatické reticulum; Golgiho aparát; lysosomy. Biogeneze membránových a nemembránových organel: mechanismy biogeneze a degradace organel; kontrola biogeneze; životní cyklus membránových organel. Mikrotubuly: složení a stavba mikrotubulů; mikrotubuly organizující centra; dynamika cytoplazmatických mikrotubulů; struktura a dynamika dělicího vřeténka; pohyb zprostředkovaný mikrotubuly; mikrotubulární toxiny. Aktinová filamenta: složení a stavba aktinových filament; aktinový cytoskelet a stresová vlákna; pohyb zprostředkovaný aktinovými filamenty; specializované aktinové struktury; aktinová filamenta a buněčné interakce; toxiny aktinových filament. Intermediární filamenta: složení a stavba intermediárních filament, funkce intermediárních filament v buňkách; intermediární filamenta v neuronech; intermediární filamenta a buněčné interakce. Buněčný povrch a extracelulární matrix: membránový skelet; složení a stavba plazmatické membrány; dynamika plazmatické membrány; složení a struktura glykokalyxu; zona pellucida; komponenty, uspořádání a degradace extracelulární matrix; interakce buněk s extracelulární matrix.
- BUNĚČNÉ REGULACE: Mezibuněčná signalizace: základní principy, druhy signálů, agonista, antagonista, dosah signálů – endokrinní, parakrinní, autokrinní signalizace, přímá cell-cell signalizace, reakce buňky na signál, variabilita signalizace, pozitivní a negativní zpětná vazba, typy receptorů, přenos signálu, proteinkinázy, fosfatázy, GTPázy a jejich cíle, druhý posel, signální kaskády. Mezibuněčná signalizace membránovými receptory: receptory spřažené s G-proteiny (GPCR), napojení GPCR na iontové kanály, funkce receptorů pachu a světla, napojení GPCR na enzymy, adenylátcykláza a cAMP, fosfolipáza C a druzí posli, role Ca2+ iontů, receptory spřažené s enzymy, receptorové tyrozinkinázy (RTK), navazující signální dráhy na RTK, MAP kinázy, AKT signalizace, receptory pro cytokiny a pro TGFβ ligandy, cytoplazmatické tyrozinkinázy. Buněčná regulace lipofilními hormony a jadernými receptory: ligandy nukleárních receptorů, nukleární receptory, responzivní elementy, retinoidy, steroidní signalizace v chemoatrakci a kapacitaci spermií, regulace růstu mléčné žlázy a laktace, signalizace pomocí NO. Mezibuněčná signalizace – nové koncepty – morfogeny: signální dráha Wnt/beta-katenin, příklady buněčných procesů regulovaných dráhou Wnt, signální dráha Hedgehog – mechanismus a regulované procesy, role primárních cilií v buněčné signalizaci, signalizace přes extracelulární váčky a exosomy, lipoproteinové částice, odlišení signalizace přes EV a lipoproteiny, cytonemy, biomolekulární kondenzáty, princip fázové separace regulace pomocí nekódujících RNA (miRNA a spol.). Regulace buněčné adheze a buněčné polarity: klasifikace mezibuněčných spojení, adhezní molekuly: imunoglobulinová rodina, integriny, kadheriny, selektiny a další, propojení adhezních molekul s cytoskeletem – organizace adherens junctions, talin, vinculin, fokální adheze, ERM komplex, mechanismy polarizace v epitelu – apikobázální a planární polarita, molekulární podstata AB a PCP. Odpověď buněk na stres: obecné principy odpovědi na stres, poškození DNA a DDR, unfolded protein response (UPR), autofagie, senescence, programovaná buněčná smrt, oxidativní stres, příklady (de)regulace ve fyziologii embrya a dospělce. Regulace buněčné identity: principy regulace diferenciální exprese, regulační oblasti DNA, epigenetické regulace chromatinu (modifikace DNA a histonů), genový imprinting, regulace transkripčními faktory, regulace exprese na úrovni RNA, “epigenetic landscape”, příklady deregulace zmíněných procesů. Regulace velikosti buněk a tkáně: regulace velikosti organel, regulace počtu buněk (buněčný cyklus, kontrolní body, mitóza a cytokineze), dělení buněk v kontextu interakce s okolím (symetrické a asymetrické dělení, mechanosenzitivita a Hippo signální dráha), regulace růstu (velikost buněk, velikost tkání, mTOR signální dráha), příklady deregulace zmíněných procesů. Regulace buněčné migrace: améboidní a mesenchymální migrační mód (hlavní charakteristiky a rozdíly), malé GTPázy z rodiny Rho (Rac, Rho, Cdc42) a jejich vliv na organizaci cytoskeletu, filopodia, lamelipodia, základní fáze v průbehu mezenchymální migrace, role fokálních adhezí, améboidní migrace – buněčný blebbing, základní principy chemotaxe (Dictyostelium), role fosfoinositolů, migrace imunitních buněk – uropod, imunologická synapse, chemokiny.
- METABOLISMUS BUŇKY: Energetický metabolismus buňky a mitochondrie: základní dráhy energetického metabolismu a jejich lokalizace v buňce; struktura a dynamika mitochondrií; úloha mitochondrií v udržování redoxní rovnováhy i jako zdroje energie; signální dráhy řídící energetický metabolismus (PI3K/Akt, AMPK, mTOR). Úloha endoplazmatického retikula (ER) v buněčném metabolismu: membránově vázané enzymy v ER; úloha ER v syntéze lipidů a příbuzných sloučenin; ER a metabolismus cizorodých látek. Metabolismus lipidů a fosfolipidů: syntéza mastných kyselin; katabolismus mastných kyselin – beta-oxidace a další formy; úloha peroxisomů a mitochondrií v metabolismu lipidů a mastných kyselin; syntéza fosfolipidů a sfingolipidů; metabolity kyseliny arachidonové. Metabolismus dusíkatých sloučenin: syntéza aminokyselin; glutamin jako zdroj dusíku; degradace proteinů a metabolismus aminokyselin; aminokyseliny jako zdroj energie a signálních molekul; močovinový cyklus; syntéza a degradace nukleotidů. Principy kooperace tkání/orgánů při metabolismu: úloha jater v metabolismu; Coriho cyklus; interakce tukové tkáně, jater a kosterní svaloviny v metabolismu; specifické populace buněk pankreatu a jejich úloha při regulaci metabolismu. Metabolismus cizorodých látek (xenobiotik): principy tří fází metabolismu xenobiotik; buněčná lokalizace a specifické reakce katalyzované základními enzymy 1. a 2. fáze biotransformace; základní typy transportérů podílejících se na transportu xenobiotik; regulace exprese enzymů metabolizujících xenobiotika (CAR, PXR). Hypoxie a buněčné adaptace na hypoxii: vnímání hypoxie - principy regulace HIF-1alfa; důsledky hypoxie pro buněčný metabolismus; mitochondrie a hypoxie; patologie související s hypoxií. Metabolismus a epigenetika: specifické metabolity a enzymy zapojené do regulací funkcí chromatinu a genové exprese; syntéza metabolitů nezbytných pro epigenetické regulace: methylace a demethylace DNA, methylace a acetylace histonů. Adaptace metabolismu specifických buněčných typů: Warburgův efekt; proliferující buňky vs. buňky v klidovém stavu; specifické rysy metabolismu kmenových a nádorových buněk; metabolismus jako faktor související s buněčnou diferenciaci; specifické rysy metabolismu fagocytů, erytrocytů a svalových buněk.
- MECHANISMY BUNĚČNÉ SMRTI: Charakteristika buněčné smrti: definice buněčné smrti, klasifikace jednotlivých forem buněčné smrti, hlavní biochemické a morfologické znaky, fyziologický význam buněčné smrti ve vývoji a udržení homeostázy mnohobuněčného organismu. Proteázy v regulaci buněčné smrti: kaspázy – charakteristika, struktura, funkce, klasifikace; úloha jednotlivých kaspáz v regulaci buněčné smrti; důležité substráty kaspáz a jejich funkce; regulace aktivity kaspáz u člověka a jiných živočišných druhů (Drosophila, Caenorhabditis elegans); granzymy, kalpainy, kathepsiny; úloha lysosomů v regulaci buněčné smrti. Vnitřní dráha indukce apoptózy: úloha mitochondrií v regulaci buněčné smrti; proteiny rodiny Bcl- 2, jejich struktura, klasifikace a komplexní úloha v regulaci mitochondriálních funkcí; proapoptotické proteiny uvolňované z mitochondrií, jejich význam a funkce; protein p53 v regulaci vnitřní dráhy. Vnější dráha indukce apoptózy: charakteristika nejdůležitějších receptorů smrti a jejich ligandů z rodiny TNF, komplex DISC a související signální dráhy; fyziologická úloha těchto ligandů a jejich význam ve vývoji a terapii vybraných onemocnění; dependence receptory, signálování a význam v regulaci a léčbě některých onemocnění. Autofagie a její úloha v regulaci buněčné smrti: mechanismy, význam, interakce s různými typy buněčné smrti, důsledky. Lytická buněčná smrt: charakteristika a srovnání různých forem, jejich definice, popis, regulace, molekulární mechanismy a význam; nekróza, nekroptóza, pyroptóza, ferroptóza atd. Další specifické formy buněčné smrti: parthanatos, alkaliptóza, oxeiptóza, netóza, entóza, kornifikace, excitotoxicita, eryptóza; autosis, immunogenní buněčná smrt, metuosis, paraptosis, erebosis; charakteristika a srovnání jednotlivých forem, jejich definice, popis, regulace, molekulární mechanismy a význam. Význam buněčné smrti ve vývoji onemocnění: příklady onemocnění spojených s deregulovanou buněčnou smrtí (neurodegenerativní, imunitní, alergická, zánětlivá, kardiovaskulární, virová atd.), související mechanismy a důsledky; nové terapeutické možnosti.
- BIOLOGIE KMENOVÝCH BUNĚK: Charakteristika kmenových buněk: definice kmenové buňky; identifikace kmenové buňky; diferenciační potenciál buněk a kmenové buňky; příklady kmenových buněk – jejich vlastnosti, potenciál a identifikace. Ontogenetická hierarchie buněk v tkáni: úloha kmenových buněk v regeneraci a homeostáze tkáně; regulace aktivity kmenových buněk ve tkáni nebo v orgánu; příklady tkání s popisem jejich ontogenetické hierarchie a principů regulace jejich kmenových buněk. Niche kmenových buněk: význam niche pro kmenové buňky, interakce niche a kmenové buňky; symetrie dělení buněk a jeho regulace; složení niche; aktuální a potenciální kmenová buňka; příklady stavby a složení niche a jejích kmenových buněk. Pluripotentní kmenové buňky: charakteristika u savců; identifikace pluripotentních buněk; zdroje pluripotentních kmenových buněk, jejich využití v klinické praxi a v experimentech. Metabolismus kmenových buněk: regulace metabolismu kmenových buněk; jeho odlišnosti a výhody.
- BIOLOGIE ZÁRODEČNÝCH BUNĚK A ČASNÝCH EMBRYÍ: Segregace chromosomů a možné poruchy: průchod buněčným cyklem, řídící a kontrolní mechanismy buněčného cyklu, rozdíly mezi mitózou a meiózou, kohezinový komplex, dělení chromosomů, regulační mechanismy dělení chromosomů, konfigurace chromosomů v mitóze a meióze, poruchy segregace chromosomů, aneuploidie, její příčiny a následky. Výstavba dělicího aparátu: výstavba dělicího vřeténka v mitóze a v meióze, rozdíly, změny mechanismů sestavení dělicího vřeténka při přechodu z meiózy do mitózy. Zárodečné buňky, jejich vznik a další vývoj: vznik zárodečných buněk, jejich původ a další osud během vývoje jedince, události časné meiózy, morfologie oocytů a spermií, vývoj folikulů, morfologie vaječníku a varlete. Vývoj pohlavního aparátu: genetické určení pohlaví a další diferenciace pohlavního aparátu, vývodné pohlavní cesty. Fertilizace: oplození a možné poruchy, vznik prvojader a dělícího vřeténka v zygotě, další vývoj embrya po fertilizaci. Časný embryonální vývoj: vývoj časného embrya, zapnutí embryonálního genomu, epigenetické modifikace během časného vývoje, mechanismy diferenciace v časném embryu, trofoblast, embryoblast, gastrulace, vznik zárodečných listů, implantace embrya. ART v reprodukci: postupy a trendy ART v reprodukci lidí a zvířat, benefity a možná rizika, využití ART při šlechtění hospodářských zvířat a při záchraně ohrožených druhů.
- BUNĚČNÁ A MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE NÁDORŮ: Klasifikace a charakteristické znaky nádorů: obecné principy kancerogeneze, nádory maligní a benigní, premaligní změny tkáně, dělení nádorů podle typu buněk, ze kterých vznikají, histologická skladba solidních nádorů, klonální expanze, geny účastnící se kancerogeneze, onkogenní viry, typické znaky nádorových buněk. Proto-onkogeny, onkogeny a mitogenní signální dráhy: definice proto-onkogenů a jejich mutace u nádorů, molekuly klíčové pro řízení buněčného cyklu a jejich poškození u nádorů, složky mitogenních signálních drah s onkogenním potenciálem (růstové faktory a jejich receptory, proteiny Ras, nereceptorové proteinkinázy, transkripční faktory). Nádorové supresory a dědičné dispozice k nádorům: definice, dělení nádorových supresorových genů a jejich mutace u nádorů, dědičné formy nádorů a jejich příčiny obecně, příklady nádorových supresorů a jejich poškození u nádorů (pRb, p53, APC, proteiny účastnící se oprav DNA a další). Genetická nestabilita nádorů: typy genetické nestability a její příčiny, poškození mechanismů opravy DNA, molekulární mechanismus kontroly mitotického vřeténka, násobné centrosomy. Nádorová angiogeneze: vaskulogeneze a angiogeneze, cévní systém nádorů, průběh neovaskularizace nádorů, aktivátory a inhibitory angiogeneze, význam hypoxie, anti-angiogenní terapie. Telomery, senescence a neomezený replikační potenciál: zkracování telomer a buněčné dělení, průběh a mechanismus buněčné senescence, dvojí efekt zkracování telomer a aktivace telomerázy u nádorů.
Rezistence k apoptóze u nádorů: regulace a průběh apoptózy, poškození vnější a vnitřní apoptotické dráhy u nádorů, regulace kaspáz, terapie cílená na mechanismy rezistence. Invazivita a metastázování: metastatická kaskáda, epiteliálně-mezenchymová tranzice, degradace ECM, adhezní molekuly v průběhu metastazování, orgánově specifické metastazování, pre-metastatická nika.
Biologie rostlinných buněk a mikroskopických eukaryot:
- POKROČILÁ BIOLOGIE ROSTLINNÉ BUŇKY: Signální dráhy rostlinných hormonů: receptory – volné, vázané v membráně; signální dráhy – přenos fosfátu, kontrolovaná degradace proteinů; hybridní systémy; cíle signálu – efektory; odpovědi na signál – transkripční, netranskripční. Vnitrobuněčný a mezibuněčný transport: typy transportu, způsoby transportu, mezibuněčný transport, typy transportérů (auxinu), regulace lokalizace a funkce transportérů, struktura transportérů, transportéry fytohormonů. Buněčný cyklus rostlinné buňky: buněčné dělení jako základní mechanismus odpovědi na vnější signál, kontrolní body buněčného cyklu, rostlinné jaderné proteiny. Růst a prodlužování rostlinných buněk: organizace buněčné stěny, biosyntéza celulózy, signalizace regulující dynamiku cytoskeletu a růst buňky, prodlužování buňky v závislosti na auxinu a turgoru, hormonální regulace růstu buněk. Mechanické vlastnosti rostlinných buněk: mechanosenzory, reakce na mechanické podněty, přenos signálu, vnímání gravitačního vektoru, amylocyty, růstová odpověď na gravitační signál. Rostlinné kmenové buňky: kmenové buňky v meristémech, signalizace: WUS-CLV3, WOX5-CLE, funkce Ca2+, zakládání kmenových buněk de novo, hormonální regulace. Diferenciace rostlinných buněk: asymetrické dělení v zygotě, polarizace, endoreduplikace, prokambium a kambium ve vývoji vodivých pletiv. Diferenciace rostlinných buněk v in vitro podmínkách: molekulární aspekty dediferenciace, rediferenciace, transdiferenciace, genetické reprogramování rostlinných buněk in vitro, kalus, regenerace. Omické přístupy na úrovni rostlinné buňky: definice a obecný přístup, genomika, transkriptomika, hormonomika, metabolomika, sekvenování, single-cell přístup. Online webové nástroje ke studiu rostlinné buňky: The Bio-Analytic Resource for Plant Biology (BAR), ePlant, Plant Cell Atlas.
- BUNĚČNÁ BIOLOGIE PRVOKŮ: Vznik eukaryot: definice eukaryot a prvoků; prokaryota vs. eukaryota; Archaea – autogenní vs. chimérický model vzniku eukaryot – Asgard – 2 vs. 3 domény buněčného života vs. eocyt – Parakaryon – FECA vs. LECA – endosymbiózy u eukaryot a význam pro současnou diverzitu – základní znaky eukaryotické buňky a mechanismus jejich vzniku - datace evoluce eukaryot. Diverzita eukaryot: systémy klasifikace eukaryot a současná koncepce; vznik mnohobuněčnosti – přehled eukaryotických superskupin a důležitých zástupců: (T)SAR , Archaeplastida, Excavata, Amoebozoa, Obazoa – studium diverzity eukaryot, makroskopická vs. “molekulární” diverzita – case study: Tara Oceans, co žije v oceánech? Fotoautotrofní prvoci: primární a sekundární fotosyntéza a jejich výskyt u eukaryot – důsledky pro transport proteinů v buňce a strukturu genomu; Paulinella chromatophora a nezávislý vznik chloroplastu; Chlamydomonas reinhardtii jako model pro studium pohybu bičíkovců; rozsivky – molekulární mechanismus dělení frustuly; metabolismus dusíku a železa jako klíč k úspěchu rozsivek v oceánech; obrněnky a jejich obří genomy – dinokaryon: DNA bez histonů, HLP a DVNP. Parazitičtí prvoci I: Kinetoplastida; Trypanosoma brucei sp., Trypanosoma cruzi , Leishmania spp. – životní cykly (historie, dopad na člověka jako hostitele); vztah parazit-hostitel; buněčné adaptace vedoucí k efektivní infekci hostitele; struktura genomu; exprese genů a buněčný metabolismus; mechanismus účinku dostupných léků – vznik rezistence (závody ve zbrojení); unikátní buněčné struktury a jejich funkce (kinetoplast, glykozomy). Parazitičtí prvoci II: Výtrusovci (Apicomplexa); Toxoplasma gondii, Plasmodium spp.; životní cykly (historie, dopad na člověka jako hostitele); interakce parazit-hostitel; buněčné adaptace k parazitickému způsobu života a k průniku do hostitele (apikální komplex); buněčný metabolismus. Anaerobní prvoci: typy a evoluční původ mitochondrií u anaerobních prvoků, syntéza železito-sirných klastrů, import proteinu do mitochondrie; anaerobní metabolismus; energetický metabolismus; Trichomonas vaginalis a Giardia intestinalis; amitochondriální eukaryota. Horizontální genový transfer: inference HGT, význam HGT u eukaryot, mechanismus HGT. Heterotrofie u prvoků: hetero-/auto-/mixotrofie, phagotrofie; lov: suspenzní, filtrování, mebranelly, molekulární zbraně; raptoriální prvoci.
- BIOLOGIE KVASINEK: Genetika kvasinkových organismů: nástroje pro integrace, kvasinkové plazmidy, tetrádová analýza. Buněčná biologie kvasinkových organismů: morfologie, sekrece, mitochondrie, komunikace, párování kvasinek. Metabolismus kvasinkových organismů: buněčný cyklus, oprava DNA, regulace transkripce, metabolismus cukrů. Kvasinkové genomy a jejich evoluce: chromosomy, chromatin, evoluce. Metody analýzy kvasinek: identifikace patogenních kvasinek, analytické metody. Kvasinkové technologie: hybridní systémy, reportérové systémy, transformace, protoplasty.
Metody a technologie v buněčné biologii:
- METODY APLIKOVANÉ BIOCHEMIE A BUNĚČNÉ BIOLOGIE: Základy práce s buněčnými kulturami: zpracování buněčného materiálu; růst buněčné kultury, živná média, typy kultivace, pasážování a uchovávání buněčných linií, kontrola kvality, prevence kontaminace, hodnocení základních cytokinetických parametrů (proliferace, viabilita). Elektromigrační metody separace proteinů: elektroforéza – základní typy a principy; SDS-PAGE, westernový přenos, možnosti imunodetekce, protilátky; izoelektrická fokusace (IEF); 2D-elektroforéza. Metody práce s RNA: detekce (qRT-PCR, RNA-seq, microarrays), izolace RNA, využití mRNA pro qRT-PCR, next generation sequencing, RNA sequencing, microarrays, manipulace genové exprese pomocí RNA – antisense oligonukleotidy, RNA interference, funkce nekódující RNA, využití miRNA v klinické medicíně, využití si/shRNA pro výzkum. Metody analýzy proteinů: analýza proteinových modifikací, proteinových komplexů, manipulace exprese proteinů a proteomika; post-translační modifikace (PTM) proteinů, detekce modifikací na endogenních proteinech (fosfo-specifické protilátky apod.), (chromatinová) imunoprecipitace, afinitní purifikace, experimentální buněčné systémy pro studium funkce proteinů (GOF – konstitutivní vs. inducibilní exprese, LOF – CRISPR/Cas9, analýza komplexních proteinových směsí (BioID, hmotnostní spektrometrie). Aplikace těchto postupů na biologické otázky. Metody analýzy buněčných lipidů: separační techniky – chromatografické metody (GC, HPLC) a detekční principy (MS), lipidomika, lokalizace lipidů v buňce. Metody práce s DNA: izolace DNA, separace DNA (gelová elfo, kapilární elfo, pokročilé elfo), PCR (standardní, kvantitativní, zajímavé varianty), LAMP, analýza fragmentů DNA (hybridizace, RFLP, FISH), sekvenace DNA, manipulace genové exprese, genové inženýrství, knock-out genů (homologní rekombinace, Cre-LoxP systém, FLP/FRT systém, CRISPR/Cas9 systém), nadměrná exprese genů – plazmidy a transfekce. Aplikace in vivo modelů savců: etické a legislativní aspekty práce se zvířaty (3+1 R principy); výběr a využití vhodného zvířecího modelu; nejčastější (savčí) modely ve fyziologii (biomedicíně) – laboratorní potkan, laboratorní myš; chov laboratorních myší (konvenční, SPF, gnotobionti) a experimenty s nimi, genetická manipulace laboratorních myší – běžně užívané metody a zdroje (myší kmeny) – přirozené a indukované mutace, gene targeting v embryonálních kmenových buňkách, „knock-out a knock-in“ myši, Cre/loxP systém, nové metody „gene-targetingu“ – ZFN, TALEN a CRISPR/Cas9, transgenní myši, myší kliniky. Omics technologie: genomika, transkriptomika, metabolomika, databáze, personalizovaná medicína a velké objemy dat. omické technologie + velká data – informační pyramida, sdílení a využití – biomarkery a personalizovaná medicína; genomika: sanger vs NGS sekvenování - genomové vs. exomové vs. SNP genotypování, databáze COSMIC, TCGA, transkriptomika: microarrays vs. sekvenování RNA, analýza genových souborů a Pathway analysis, reactome; metabolomika, –omika a multi-omika na úrovni jedné buňky (scRNA seq).
- ANALYTICKÁ CYTOMETRIE: Principy průtokové cytometrie: fluorescence, zdroje excitace, optické systémy, způsoby detekce fluorescence. Zpracování a kompenzace signálu v průtokové cytometrii: vizualizace, analýza a softwarové zpracování dat. Biologické aplikace průtokové cytometrie: analýza nukleových kyselin, buněčné funkce, buněčná smrt, víceparametrové analýzy. Fluorescenční zobrazovací metody in vivo: aplikace v cytogenetice, hydrobiologii, rostlinné biologii, imunologii a fyziologii bezobratlých. Principy a aplikace digitální mikroskopie: fluorescenční a konfokální mikroskopie, FRET, FRAP. Aplikace průtokové cytometrie v klinické praxi: využití v imunologii a hematologii, analýza buněčných populací, diagnostické aplikace.
- BUNĚČNÉ BIOTECHNOLOGIE: Buněčné biotechnologie a jejich metody: přehled aktuálních technologií včetně práce s kmenovými buňkami, imunoterapie, produkce biologických látek a CRISPR/Cas9. Buněčné reprogramování: reprogramování a pluripotentní kmenové buňky, mechanismy přeprogramování, transdiferenciace, epigenetické změny a klinické aplikace. Dospělé kmenové buňky a tkáňové inženýrství: typy, izolace, využití v medicíně, decelularizace tkání a 3D tisk. Organoidy, tumoroidy a orgány na čipech: modelování tkání a nemocí, využití ve výzkumu a medicíně. Imunoterapie a její využití v onkologii: aktivní a pasivní imunoterapie, CAR-T, checkpoint inhibitory a protinádorové vakcíny. Genová terapie: principy genové terapie, léčba vzácných onemocnění. Extracelulární vezikuly: produkce biologických látek a rekombinantních proteinů; extracelulární vezikuly a jejich terapeutický potenciál – regenerativní medicína, léčba zánětlivých a degenerativních onemocnění. Čisté prostory a klinické aplikace buněčných terapií: regulace, podmínky pro léčbu, technologické požadavky.
- ARCHITEKTURA BUŇKY: Příprava materiálu pro vizualizaci: základní mikroskopické techniky; zbytné a nezbytné kroky při přípravě materiálu pro vizualizaci buněčných organel a komponent v závislosti na použité technice; fixace, permeabilizace, blokace. Možnosti vizualizace buněčných organel a komponent: barviva přehledová a selektivní, příklady principů využitelných při barvení specifických organel, využití protilátek. Vizualizace membránových buněčných organel: přehled dostupných metod, jejich výhody a nevýhody; příklady vizualizačních postupů pro jednotlivé membránové organely. Vizualizace cytoskeletu a buněčného povrchu: přehled dostupných metod, jejich výhody a nevýhody; příklady vizualizačních postupů pro jednotlivé cytoskeletální komponenty a pro struktury buněčného povrchu.
- MECHANISMY BUNĚČNÉ SMRTI: Možnosti detekce buněčné smrti: detekce na úrovni buněčných populací, buňky, jednotlivých organel (mitochondrie, jádro atd.) a molekul (proteiny, DNA); detekce in vitro a in vivo – ucelený přehled současných metod, kritéria výběru jednotlivých metod a jejich aplikace. Obecné metody detekce buněčné smrti: vitální barvení, změny symetrie/intaktnosti plazmatické membrány, vylití intracelulárních proteinů, intenzita buněčného metabolismu, změny množství DNA. Metody detekce apoptózy na úrovni aktivace kaspáz: detekce štěpení kaspáz a jejich endogenních substrátů, detekce aktivity kaspáz s využitím syntetických substrátů a inhibitorů. Metody detekce apoptózy na úrovni buněčného jádra: jaderná morfologie, fragmentace DNA, ELISA, TUNEL atd. Metody detekce apoptózy na úrovni mitochondrií: aktivace proteinů rodiny Bcl-2, změny mitochondriálního membránového potenciálu, vylití proapoptotických mediátorů z mitochondrií atd. Metody detekce autofagie. Metody detekce změn na úrovni lysozomů: permeabilizace lysozomální membrány.
Molecular and Cell Biology
Final state exam in Molecular and Cell Biology
Final state exam has two parts: Commissional defence of the master’s thesis and the oral exam.
Oral exam and its content
Oral final state exam has two parts: subjects Molecular Biology and Cell Biology. To pass the exam, students have to prove they are well oriented in both disciplines mentioned above on the level determined by the profile courses of the degree programme:
<br>Defence of the Master’s thesis
The supervisor is encouraged to suggest a reviewer of the thesis. The reviewer must be an expert in the field of the thesis and is not allowed to be from the same group / laboratory where the thesis was worked out.
Goals of Theses
Master’s thesis is a key part of the study. It represents a research project with clearly defined specific aims to be accomplished by each student. The project has to be designed as usual for any research projects in this field: to clarify certain biological phenomenon using methods of molecular and cell biology. Optimizing methodology is not considered as research project in this sense. Formally, the thesis has to be written in concordance with internal rules determining its extent and structure, and it has to document capability of the student to introduce the area of his/her research, specify the aims, material and methods a results obtained. In an independent chapter students have to prove capabilty of free-thinking and intepretation of the results in context of data published earlier.
Instructions and templates for Master’s theses
Please find the instructions and templates at:
https://is.muni.cz/auth/do/sci/stud/ZP/sablony/sablonaDP-MUNI-SCI-programova-english.dotx
More details on Master’s thesis are described in the document „Principles for the elaboration of the Master’s thesis“.
Molecular and Cell Biology of Tumors (Lucia Knopfová):
Cell Biology (Jan Škoda)
Analytical Cytometry (Karel Souček)
Molecular Biology (Jiří Kohoutek)
Microbiology (Monika Vítězová):
Animal Physiology (Martin Vácha)
Immunology (Milan Číž)
Mechanisms of Cell Death (Alena Hyrslova Vaculova)
Plant Physiology (Miloš Barták)
Developmental Biology of Animals (Marcela Buchtová)